Letos jsem se na Zahradu těšil mnohem víc, jak na předchozí 2 ročníky. Hlavně z toho důvodu, že vloni se tam dala dohromady bezva parta lidiček, která (s pár změnami) plánovala vyrazit i letos. Také jsem se těšil na další lidi, s kterými jsem se potkával poslední 2 roky. Všechno bylo umocněné tím, že jsme s Jirkou Chvojanem (čili Balvanem nebo Krtkem) v únoru 2009 zprovoznili web pro všechny „zahradníky“, kam jsme dali všechny naše fotky z posledních dvou ročníků Zahrady a z několika srazů pražské partičky a od Kikiny z Přerova. I díky webu a srazům mne moje parta bombardovala během března a dubna maily a SMSkami, že chtějí být zase se mnou na hlavní bráně amfíku, ať to koukám zařídit. Z naší party bohužel nemohla přijet Kikina, protože nedostala dovolenou a Martina, která měla jiný program. Z party na Kapličce zase nemohl dorazit Ludva Pálka s manželkou – oba marodili. Snad se objeví příští rok!

Čím víc se blížil termín Zahrady, tím víc jsem byl nervózní, jestli v nové práci vůbec dostanu dva dny dovolené, abych mohl jet do Náměště. Ale říďa na mne byl hodný, dovolenou mi schválil, přestože jsem byl ještě ve zkušební době, takže jsem 01.07. mohl dorazit na autobusové nádraží na Roztylech, odkud každý rok vyjíždějí busy, odvážející pražské pořadatele na Zahradu. Nemohl jsem se dočkat, tak jsem byl na místě skoro hodinu před odjezdem. Na lavičkách u vchodu do metra posedávalo pár mladých lidí s batohy, kteří – jak se pak ukázalo - také jeli dělat pořadatele. Když přijeli mí známí, odešli jsme na nástupiště, odkud vyrážejí busy FaC. Postupně se tam scházeli další lidi, kteří obětovali pár dní své dovolené a jeli makat na Zahradu. Do příjezdu busů jsme se postupně seznamovali, naše partička – hlavně Sašena se Zdendou – trochu blbla, aby si ukrátila dlouhou chvíli. Když přijeli busy, tak jsme se nalodili, bagáž nastrkali do zavazadlového prostoru a čekalo se na Baghíru, který šel k metru čekat na další lidi. Mezitím ale začalo hodně pršet, takže se Baghíra sám vrátil od metra až v půl sedmé, plánovaný odjezd v šest večer se nezdařil. Před deštěm jsme se schovali do přístřešků, Hančí využila mé – v legraci míněné – nabídky aby se mi posadila na klín, ale nebyla tak těžká, jak říkala. :-)
Rychle jsme nastoupili do busů a vyrazili na D1 směr Brno. Jenže na dálnici za Prahou bylo nějaké dopravní omezení, takže jsme pár kilometrů jen pomalu popojížděli. Když už jsme se dostali na volnou dálnici, tak se jelo mnohem líp. Jenže nás cestou na Brno chytly asi tři průtrže mračen, které způsobily, že se na dálnici jelo jen asi 50 km/hod, rychleji se nedalo bezpečně jet. Takže jsme nabrali další zdržení. Aby nám cesta do Náměšti lépe ubíhala, ukecal jsem Petra „Kladívka, aby vzal do busu kytaru, aby bylo veseleji. Nebyl to špatný nápad, když se Petrovi podařilo kytaru naladit, začal hrát a zpívat, postupně se k němu přidávali i další – podle toho co kdo znal z jeho repertoáru. Petr si pracně před Zahradou připravoval zpěvník, ale bylo to moc narychlo, a tak se mu podařil pěkný překlep – místo „Princezna ze mlejna“ se mu podařilo napsat „Princezna ze lejna“  Ale kdo nic nedělá, nemůže zkazit. Aby nám dlouhá cesta líp utekla, několik nezodpovědných jedinců si vzalo s sebou do busu lahvinky něčeho ostřejšího, které - zřejmě díky suchému vzduchu z klimatizace – moc dlouho nevydržely plné . Dvakrát jsme museli ze zdravotních důvodů (nutnost si odskočit na WC, absence nikotinu) zastavit – jednou cca na 100.km na D1, pak za Brnem na motorestu Rohlenka, kde jsme se mohli celkem levně najíst. Pak už jsme jeli rovnou bez zastávky do Náměšti. Na poslední hodinku cesty se mi podařilo usnout, byl jsem ostatním probuzen těsně před Náměští. Dorazili jsme v busech na stadión, kde jsme se bez bagáže vylodili a šli se zaregistrovat do amfíku na štáb, kde jsme dostali pěkná trička barvy bordó, legitimaci pořadatele, 4 snídačenky a hlasovací kupóny do soutěže o Krtky. Po návratu na stadión jsme si rozebrali bagáž v busech a spěchali jsme (někteří) na ubytovnu si zabrat flek. Niki nám zarezervovala jednu třídu, takže ti rychlejší zabrali místa okolo stěn, pomalejší už si museli lehnout do zbývajícího prostoru, kde pak o ně bylo za tmy nechtě zakopáváno. Někdo šel rovnou spát, někdo vyrazil směrem k amfíku obhlédnout a vyzkoušet otevřená občerstvovací zařízení. Někteří – viď Pavle – podle toho druhý den na školení pořadatelů v amfíku i vypadali (viz moje fotky ze Zahrady).

Další den – 02.07. - začal pravidelným proškolením pořadatelů od Niki. Bylo to trochu úmorné, protože jsme skoro 3 hodiny seděli na prudkém slunci v amfíku, ale bylo to nutné, protože letos přijelo hodně nováčků, což bylo fajn, protože nás bylo – oproti loňskému ročníku – více, tak se mohlo dostatečně obsadit více postů. Pak jsme byli rozděleni na jednotlivé scény, příp. do Technických služeb a začala práce na dokončení jednotlivých scén před zahájením Zahrady. Chlapi z amfíku pomáhali šéfovi amfíku Bolomákovi pověsit maskovací síť na konstrukci zastřešení jeviště amfíku, z větší části ji věšel jeden „pavoučí muž“, který prolézal příhradovou konstrukcí a síť provazem přivazoval ke konstrukci, protože montážní plošina dosáhla pouze do cca 1/3 hloubky jeviště. Po zavěšení sítě jsme pomáhali zvukařům a osvětlovačům s manipulací a montáží jejich zařízení, pěkně jsme si mákli. Pak ještě Bolomák s pár kluky z montážní plošiny a z žebříku natáhli dva dráty, na které pak s pavoučím mužem z montážní plošiny navěsili nápis ZAHRADA 2009. Napřed pověsili pěkně doprostřed ZAHRADA, pak to museli posunout doleva kvůli letopočtu. Ale výsledek byl skvělý. Také díky pomoci Bolomáka juniora, který tátovi při práci moc nepřekážel, byl občas vysílán na štáb pro nářadí apod. Po skončení prací jsme dostali rozchod, někteří šli na ubytovnu povečeřet, naše partička šla do Kozlovny na Kapličce posedět u pivka. Tam se mi podařil pěkný trapas, když jsem se vracel s pivem od pípy, všiml jsem si, že s Petrem Kladívkem se baví chlap podobný sparťanovi Pavlovi, a protože byl pěkně předkloněný, tak jsem ho nakopl kolenem do pozadí. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistil, že to není Pavel (ten seděl u našeho stolu a já ho přehlédl), tak jsem se velmi omluvil a ten člověk odešel. Pak mi Petr prozradil, že to byl jeho otec, což u mne vyvolalo dlouhý záchvat smíchu. Já jsem se po čtyřech pivech rozloučil a odešel jsem na ubytovnu, byl jsem - po mnou vykonané práci - nějak unavený.

Pátek 03.07. – byl pro všechny lidi z amfíku sraz v osm hodin u štábu, kde byli Bolomák rozděleni do jednotlivých směn na jednotlivá pracoviště. V amfíku se ještě dověsily na scénu reklamní plachty a pověsila se opona, aby měli Jirka „Balvan“ se sparťanem Pavlem co zatahovat, dále byly podél plotu zavěšeny na ocelové lanko neprůhledné PVC plachty, zabraňující sledování programu v amfíku zpoza plotu. Protože byla letos zrušena scéna Radnice a místo ní byla areálu amfíku zřízena scéna Terasa, na které začínal program už dopoledne, tak se na všech branách do amfíku (hlavní vchod pro diváky, vjezd pro účinkující, vjezd pro techniku) muselo sloužit jinak než vloni – místo jedné čtyřhodinové směny denně byly stanoveny dvě tříhodinové směny v pevných termínech. Díky velké laskavosti Niki a Bolomáka byla naše parta umístěna na hlavní vchod amfíku, kvůli našim zkušenostem z předchozích let, jsme dostali prostřední směny (11:00-14:00 a 20:00-23:00), kdy se očekával největší nápor diváků na vstupu do amfíku. Bolomákův odhad se nakonec ukázal správný. Naše partička se rozdělila na tři dvojice – Lucka se svým klukem Jirkou, Petr Kladívko s Ivou a na mne s Petrovým kámošem Pavlem (neplést si se sparťanem Pavlem!). Střídali jsme se po půlhodinách na vchodu a východu z amfíku, takže jsme hodinu stáli a vybírali anebo vraceli lidem tzv. vracenky a pak jsme měli půlhodiny volno. Občas někdo z nás (hlavně ti mladší) musel s nějakou návštěvou dojít dolů do štábu. Dolů se chodilo lehce, ale já jsem při cestě zpět zjišťoval, že kopec v amfíku je každý rok delší a strmější!  Nevím, jak se mi to stalo, ale při poslechu produkce na Terase ve volnu před službou se mi – pohodlně usazenému v občerstvovacím stanu a opřenému o jeho konstrukci – jaksi podařilo usnout. Když jsem předtím dvakrát zaklimbal, tak to bylo ještě bez následků, ale potřetí … Prostě jsem usnul, ve spánku jsem se naklonil doprava, tím se se mnou naklonila celá lavice, já díky tomu ztratil opěru zad o sloup stanu a podařilo se mi pozadu přes pravé rameno vypadnout ven ze stanu. Měl jsem u ostatních diváků ze stanu velký úspěch!  Ještě že to nechtěli zopakovat. Styděl jsem se vlézt do stanu si pro baťoh (stačili mi řeči výčepáků z Kozlovny), naštěstí přišel Petr a vše mi odtud podal. Bláhově jsem si myslel, že už nic horšího se mi na Zahradě stát nemůže, ale mýlil jsem se! Ale to bych předbíhal. Den naší partičce ve službě na vchodu proběhl celkem v klidu, návštěvníci Zahrady na nás byli milí, my na ně také  Po večerní službě jsem si šel doposlechnout Jablkoň, na Hradišťan už jsem neměl bohužel síly, tak jsem se vrátil na ubytovnu a šel spát a nabrat síly na další pracovní den.

Sobota 04.07. měla být nejnáročnější den na Zahradě, v amfíku měl na závěr dne vystoupit Jarek Nohavica, čekaly se nějaké nepříjemnosti ze strany některých diváků u jeviště. Takže byla vytvořena parta pořadatelů, kteří měli na starosti ochranu pódia, před pódiem byly rozmístěny další zábrany. Na moji partu připadlo posílit předchozí směnu, protože při jejich službě měl končit koncert Vlasty Redla na Kapličce a čekal se přesun většího množství diváků na amfík. Pro tento případ byly ke vchodu na amfík nainstalovány dva plotové dílce potažené neprůhlednou igelitovou fólií, které měly utvořit jakýsi trychtýř před vchodem, usměrňující diváky ke vchodu. Já s Jirkou jsme si stoupli před tento trychtýř a prováděli jsme předkontrolu vstupenek, pomáhali jsme připravit divákům – nesoucím si občerstvení – kupóny-vracenky k odevzdání na vchodu, několik desítek lidí se vstupenkami zakoupenými v různých předprodejích jsme nasměrovali na vstupenkovou centrálu, kde jim byly tyto vstupenky vyměněny za oficiální vstupenky na Zahradu. Zbývající členové naší směny pomáhali odebírat či vracet vracenky návštěvníkům, kterých postupem času opravdu hodně přibývalo. Ještě před touto službou navíc se mi těsně po vystřídání ze služby stala nepříjemná věc. S jedním pořadatelem ze třetí směny jsme se posadili na starou školní lavici, na které byly první den festivalu položeny programy pro diváky. Bohužel lavice neunesla nadměrné zatížení, dřevo desky už bylo lehce zvětralé, takže 2 šrouby přichycující desku ke konstrukci se ze dřeva vytrhly a deska se okolo kovové konstrukce lavice sklopila. Následoval náš pád na zem, já upadl napůl na zadek, napůl na záda, protože lavice poodjela dozadu. V první chvíli jsem se viděl, jak jezdím na vozíčku, protože jsem necítil ani ruce ani nohy. Protože jsem překážel v průchodu divákům, ostatní pořadatelé mne chtěli zvednout, což jsem jim dost hlasitě rozmluvil slovy, že mám přeraženou páteř. Po několika minutách jsem zkusil hýbat hlavou, rukama i nohama, všechno naštěstí fungovalo, tak jsem se nechal zvednout. Po konzultaci s Niki jsem si došel na ošetřovnu na Kapličku, kde mi záchranář řekl, že kdybych něco s páteří měl, tak bych určitě nechodil. Tak jsem si došel na ubytovnu, vysprchoval se a vrátil se na mimořádnou směnu na amfík. Tam jsem začal s Jirkou dělat to, co jsem popsal výše.
Když začala služba naší směny, tak jsme ji zvládali v pohodě v 6 lidech, jen jsme se už nestřídali a neměli volno, jako dopoledne. Mezi devátou a desátou večerní se v prostoru cca 20-30 m od vchodu začaly shromažďovat desítky lidí. Z jejich řečí bylo zřejmé, že chtějí jít na koncert Nohavici, ale že nemají vstupenky a nechce se jim kvůli tomu kupovat celodenní vstupenku na festival. Někteří se nás snažili ukecat i uplatit, ať je dovnitř pustíme bez vstupenky, ale neměli šanci. Ti samí lidé pak zpovzdálí začali pokřikovat, že přes nás stejně přeběhnou apod. Tak jsme s Jirkou z“trychtýře“ z plotových dílců udělali uličku max. pro 2 lidi, na její začátek jsem si stoupnul já, tím pádem ale nemohl skoro projít ani divák s koupenou vstupenkou . Protože slovní agresivita lidí před vchodem stoupala, zavolal jsem na štáb a požádal je o asistenci Policie. Během 10 minut přijeli dva policisté, kteří se večer pohybovali po areálu amfíku. Vysvětlil jsem jim situaci, ale jim se nezdála tak vyhrocená a tak po několik minutách opět odjeli. Když naší směnu vystřídala následující, já s Jirkou jsme ještě zůstali před vchodem a pomáhali s kontrolou vstupenek. Pak se tam objevil přiopilý chlápek v černobíle klikatě pruhované dece, tvrdil že je zebra a že ho musíme pustit na Zahradu. Byl dost neodbytný, pořád tam otravoval. Ve chvíli, kdy jsme s Jirkou odbavovali skupinu diváků, vlezl dovnitř východem a sednul si za bránu na zem. To už mne naštvalo, došel jsem k němu a požádal jsem ho slušně, ať opustí areál. Mlel stále dokola svoje povídačky o zebře, tak jsem ho popadl za límec a za ruku a po zemi jsem ho vytáhl ven – po štěrku to nemuselo být zrovna příjemné! V té chvíli přes vchod proběhla nějaká ženská, kterou ale asi 20 m za branou odchytil Zdenda, ale protože byla lehce pod vlivem alkoholu, tak s ní měl dost práce. Tak jsem za ním doběhl a milou paní jsme vyexpedovali ven z areálu. Tyto dva konflikty s přiopilými lidmi dost nabudily skupinu asi 50 lidí, kteří vyčkávali venku, jestli nebudeme pouštět zdarma a začali nám vyhrožovat fyzickým násilím a prolomením brány. Po mojí žádosti na štábu o asistenci Policie a po rychlém příjezdu jejích dvou příslušníků se lidé před branou zklidnili a většina jich se slovy „Přes policajty už neproběhneme“ odešla poslouchat Nohavicův koncert aspoň za plot. Asi do čtvrt na jednu ráno jsem byl s lidmi na bráně, pak pro mne přiběhla pořadatelka ze služby u plotu, ať jim jdu pomoct, že se jim tam lidi podhrabávají pod plotem. Našel jsem baterku (v šeru nebo ve tmě dost špatně vidím) a nechal jsem se vést. Než jsme tam došli, kolega Láďa situaci stačil zvládnout sám. Zůstal jsem tam s nimi až do konce Nohavicova koncertu, který byl z rohu stráně amfíku krásně slyšet. Aspoň, že jsem slyšel půlku Nohavicova vystoupení, protože jinak jsem v sobotu bohužel nestihl nic, co jsem chtěl slyšet a vidět – hlavně mne mrzí Vlasta Redl, ale prý bylo na Kapličce hodně narváno, tak by to asi nebylo pro mne to pravé ořechové, i když jsem na tlačenice z fotbalu zvyklý. Po skončení koncertu jsem si sbalil věci a šel jsem na ubytovnu, po cestě jsem si koupil půlku frgálu, protože jsem byl od pěti hodin odpoledne do jedné ráno úplně bez jídla (za jídlo nepovažuji asi 5cm tyčky tureckého medu). Chvilku jsem na ubytovně poseděl ve vchodu na schodech, kde se krásně hrálo na kytaru a zpívalo, ale únava brzo zvítězila a tak jsem se vybelhal do patra a chtěl brzo usnout. Jenže na schodech před ubytovnou se usadila partička lidí, kteří se tak nahlas bavili a smáli, že to vadilo nejen mně, ale i ostatním, co chtěli spát. Tak jsem dostal takový nápad, jak je trochu zklidnit – našel jsem igelitový sáček, doklopýtal jsem naproti do umývárny, naplnil jsem ho vodou, zauzloval a po návratu do třídy jsem ho z okna odhodil směrem k této partičce. Na chvíli to pomohlo, ale zábava za chvíli pokračovala ve stejné míře. Takže můj nápad využili ještě Zdenda s Pavlem a poslali jim dolů také svoje „pozdravy“. Po tomto ochlazení nastal brzo klid a my mohli jít spát. Pak ještě okolo páté hodiny ranní mne probudil z chodby řev na motivy refrénu Nohavicovy Hloupé či Blbé písně – cosi jako „Orangutan na propanbutan“, doprovázený bubnováním. To mne donutilo vyběhnout z pokoje právě ve chvíli, kdy dva původci tohoto hluku vylézali z umývárky. Tak jsem jim jen slovně vysvětlil, co je ode mne čeká, když budou pokračovat, tak toho nechali. Jako by toho nebylo dost, z přízemí se ozval zvuk foukací harmoniky, tak jsem sešel jeho původce požádat, ať svou produkci přeruší. Byl to Slon! Co k tomu dodat?! Po mé informaci, že by mohl nechtě spadnout ze schodů v případě dalšího vyluzování zvuků na harmoniku, schoval ji do kapsy a já mohl jít ještě nějakou hodinku dospat.

Služby v neděli 05.07. nám proběhly také v klidu, dopoledne na Terase bylo klidnější. Předchozí směna nějak pozapomněla demontovat vstupní trychtýř, tak jsme ty plotové dílce s našimi kluky (po Bolomákově odsouhlasení) oddrátovali a odnesli za bránu. Když nám skončila služba, zůstal jsem ještě chvíli u hlavní brány. Vzpomněl jsem si, že měla přijet na návštěvu Kikina, tak jsem jí poslal SMSku, kde se fláká. Jen co jsem ji odeslal, tak se od brány ozvalo "Holas nechrápej!", tak jsem se podíval, kdo si to na mne takto dovoluje pokřikovat a ona to byla Kikina! Ještě ani nečetla mou SMSku. Tak jsem jí zavedl za její kámoškou Olinou na spodní bránu pro účinkující, pak jsme se vydali na ubytovnu za Balvanem, mezitím jsme potkali Kladívka s Ivou, tak se Petr s Kikinou uvítali. Pak jsem dovedl Kikinu s jejím přítelem Markem k nám na ubytovnu, vytáhl jsem telefonicky Balvana ze spacáku, aby se také viděl s Kikinou a šel jsem se natáhnout, chtěl jsem se trochu vyspat. Polkl jsem další ibalgin - naražená záda dost bolela. Po probuzení budíkem v mobilu jsem vyrazil do amfíku dříve, než nám začínala směna, chtěl jsem slyšet ještě Nezmary a Copáky. Před osmou jsme se sešli na naši poslední směnu na letošní Zahradě, protože večer měli vystoupit Jumping Dreams, Kameloti a Žalman a spol., tak jsme měli docela plné ruce práce s vybíráním či vracením kupónů-vrácenek divákům. Po naší službě se naše směna vydala dolů do amfíku na vystoupení Kamelotu a Žalmana, podařilo se nám najít volná místa ve třetí řadě mírně napravo od jeviště, odkud bylo krásně vidět na pódium i přes spoustu tančících lidí pod jevištěm. Kameloti zahráli spoustu svých fláků, vč. skladby Zachraňte koně, u které vždycky (přes mé stáří) brečím jak malý kluk – letos také. Pak přišel Žalman, sólo zahrál čtyři Matuškovy písně na jeho počest, pak přišel celý aspol., byl to krásný závěr ještě krásnějšího jubilejního 20.ročníku festivalu Zahrada. Při Kamelotech jsme se dohodli s Malvínou, že budou po skončení produkce v amfíku s Krakonoshem a partou dalších lidí hrát u infocentra, a že tam také zajdu. Ale nějak jsem – já hlupák - nevydržel na ně čekat, tak jsem odešel na ubytovnu. Tam se zase hrálo a zpívalo na schodech, bylo tam moc fajn. Ale únava opět vykonala své ... :-( Ani nevím, jak a kdy jsem se dostal do třídy a kdy jsem usnul.

V pondělí 06.07. jsme absolvovali poslední snídani, jako obvykle byla pomazánka, ale letos se asi urodilo hodně mrkve, poslední dva roky bývala mnohem lepší. Po snídani jsem si s obtížemi sbalil, naražená záda pekelně bolela, špatně se mi ohýbalo. Až když se probudil Kladívko a věnoval mi dva poslední Ibalginy, tak se mi po aplikaci jednoho z nich docela ulevilo. Rozloučil jsem se v duchu s ubytovnou, popadl bagáž a vyrazil ji uskladnit někam do stínu na tribunu místního stadiónu a odtud jsem se odebral ke štábu. Jak se tam postupně scházeli všichni pořadatelé, tak dostávali různé úkoly na „zahlazení stop“ po festivalu Zahrada v Náměšti. Hlavně se musel douklidit amfiteátr od odpadků, sundat různé informační cedule z plotů, nastěhovat spoustu stolů, lavic a židlí do Stodoly, apod. Po příjezdu štábního busu se do něj pomocí „řetězu“ z pořadatelů nastěhovala spousta věcí, které se odvážely zpět do redakce FaC. Po ukončení všech těchto prací následovalo tradiční poděkování pořadatelům od Niki a pí Konečné, pak jsme si vystáli frontu na pusinkovné (symbolickou odměnu za pořadatelování) a odevzdali jsme průkazky pořadatelů. No a pak se Pražáci rozloučili s ostatními pořadateli, kteří nejeli busy směr Brno a Praha. Po – místy smutném – loučení jsme odešli zpět na stadión, kde jsme asi po půlhodině čekání nasedli do busů a vydali se na cestu zpět domů. Většinu cesty jsem zase jaksi prospal, pamatuji si pouze zastávku na jedné benzínce, kterou jsem náležitě využil – WC tam měli čistá :-) . Po návratu do Prahy nastalo zase loučení mezi pražskými pořadateli, naše partička chtěla jít ještě někam posedět u píva, ale já se těšil domů do sprchy a vůbec domů na rodinu, tak jsem jim zamával a šel jsem. Bylo zajímavé, půlka lidí si ani nevšimla, že jsem odešel.
Tak to jsou moje vzpomínky na letošní ročník Zahrady. Doufám, že se mi podaří zúčastnit se i příštího ročníku a že se tam sejdu se spoustou bezvadných lidiček, které tam potkávám tři roky po sobě.