Tak jsem se konečně do compu naťukal svoje vzpomínky na víkendovou akcičku zahradníků, tak tady je máte! 
Po dohodě s Malví, jsme svolali do Blanska do prostor klubu Ulita Jarní sraz zahradníků. Bohužel různé rodinné a studijní důvody, nemoci a další nepříjemnosti zredukovaly počet účastníků na cca 11-15. Různý počet je dán pevným počtem od pátečního do sobotního večera a příchozími na sobotní výlet do Krasu či večerní bowling.

Já jsem z Prahy v pátek okolo čtvrté odpoledne vyrazil s Pavlem (oponářem na amfíku) a Mirkem (jedním z "vrátných" na ubytovně ve škole). Vyjeli jsme stylově z Roztyl, odkud vyráží pořadatelské busy na Zahradu. Při cestě do Blanska jsme se ještě zastavili v Nosislavi u Míši P., jedné pořadatelky ze Zahrady 2007, která se mi nedávno ozvala přes Facebook. Po příjezdu se projevila tradiční moravská pohostinnost, ihned po vystoupení z auta jsme od ní dostali láhev meruňkovice - velmi výborné, jak jsme při nočním posezení v Blansku následně zjistili. :-)) Míša zamluvila v místní - taktéž výborné - restauraci stůl, tak jsme tam zašli na večeři a příjemný, leč jen hodinový pokec. Pak jsme se vrátili k autu, rozloučili se a vydali se na cestu do Blanska.
Museli jsme projet skrz Brno na Svitavy, čehož jsem se trochu obával, ale projevily se skvělé navigační vlohy Pavla, který mne pomocí mapky centra Brna a autoatlasu navedl bezvadně na výpadovku na Svitavy, ze které jsme pak v Lipůvce odbočili na Blansko. Protože jsem si ale vytiskl moc podrobnou mapku okolí klubu Ulita, tak jsme trochu bloudili po Blansku. Když jsme se zeptali jednoho pána, kde je ulice Boženy Němcové, tak se jen pohrdavě zasmál a šel dál. Jak jsme později pochopili, tak se zřejmě smál proto, že jsme byli poblíž křižovatky s dotyčnou ulicí a zřejmě si myslel, že si z něj děláme srandu. Tak jsme popojeli o pár ulic dál, kde nás další lidé správně nasměrovali, a tak jsme po pár minutách hledání zaparkovali poblíž Ulity někdy před devátou večerní. Došli jsme dovnitř do čajovny, pozeptali jsme se na Malví a bylo nám řečeno, že máme projít "skříní" do přilehlé klubovny. A opravdu - skříň skrývala dveře (maskované tapetou cihelné zdi), kterými jsme se dostali za ostatními zahradníky. Po přivítání jsme si došli do auta pro bagáž a zapojili se do načaté zábavy. V klubovně už byli Malví, Vilík, Michal Heiko, Majka, Vendy, Honza „Honzis“, malá Týna, Zdenal a dva psi - Arny a Bubu (snad si pamatuji dobře jména). Cca po půlhodině po nás dorazila ještě kočičí máma Jana z Letovic.
Při dobrém pití (meruňkovice, slivovice, bílé vínko) a nějakých pochutinách k zakousnutí (hermelín, chipsy, pistácie) jsme lehce vzpomínali na proběhlé ročníky Zahrad, pak se Vilík chopil kytary a začalo se hrát a zpívat. V této zábavě jsme pokračovali až do páté hodiny ranní. Já odpadl už o hodinu dříve. :-( Kočičí máma vytuhla ještě dříve, nějak málo vydrží :-) Tak jsme rozložili jednu sedačku a uložili ji na ní. Při zouvání jejích bot se lehce probrala ze spánku a začala na nás mňoukat a vrčet jak hodně rozzlobená kočka, ba přímo malý tygřík. :-) Díky wifi připojení na internet, jsem natáhl na svůj profil na Facebooku fotky a jedno video z večerního posezení, aby ti - co nepřijeli – viděli, o co přišli!

V sobotu jsme se cca do devíti ráno postupně probírali k životu, v 10:40 nám jel bus na Nové Dvory, odkud jsme měli naplánovaný pěší výlet po krásách Moravského krasu. Já se probral okolo osmé, musel jsem najít spořitelní bankomat, neb jsem z Prahy vyjel jaksi bez peněz. Ale má procházka prospěla několika ostatním, protože zašli na snídani do pekárny, která byla nedaleko, a řekl jsem jim o ní.
Před odjezdem busu jsme se sešli na zastávce busu, kde k nám přibyla ještě Zdenka a velká Týna. Měli jsme štěstí na krásné počasí, sluníčko svítilo, skvělé na Malví naplánovanou "procházku" po krásách Moravského okrasu. Vystoupili jsme v Nových Dvorech a vydali se na naplánovanou trasu výletu. Rozumným tempem jsme dorazili ke zřícenině hrádku Blansek, odkud většina lidiček šla na vyhlídku na skály, jen já s Majkou jsme zůstali na rozcestí, protože jsme chtěli trochu nabrat sil, po zimě jsme nebyli zrovna moc rozchození. Navíc z prohlídky skal se mělo jít docela do kopce, tak jsme to raději oželeli. Když jsme se zase sešli, vydali jsme se na cestu k Punkevním jeskyním. Její větší část spočívala v sestupu z – pro mne docela – prudkého kopce po cestě pokryté vrstvou listí, které skrývalo občas nějaký uvolněný kámen, po kterém jsem (přes svou pevnou obuv) často klouzal. Nepříjemný sestup zpestřilo podlézání či přelézání několika stromů spadlých přes cestu. Po nalezení ulomené pevné větvě, či spíše stromku, o který jsem se mohl opírat, se mi podařilo můj sestup mírně zrychlit. Ale stejně na mne ostatní pod kopcem museli počkat. Chudákovi Majce se na posledních cca 10 metrech cesty, kde vytékal mírný pramínek vody, podařilo uklouznout a sjet pár metrů po pozadí. Asfaltová cesta vedoucí údolím byla z větší části ještě pokryta vrstvou ledu, do údolí se ještě nedostalo pořádně slunko.
Tak jsme dorazili k Punkevním jeskyním, kde Malví předem zamluvila na určitou hodinu prohlídku. Kromě mne (musel jsem nabrat trochu sil) a malé Týny (hlídala oba psy) se všichni vydali na hodinovou prohlídku. Po prohlídce a lehkém občerstvení ze zásob jsme se vydali na cestu na autobus zpět do Blanska. Po příjezdu do Blanska jsme v místním Penny nakoupili proviant na další večerní posezení, místní odešli domů, ostatní se vrátili do Ulity. Bohužel jsem se museli rozloučit s kočičí mámou Janou, která musela odjet do Prahy na rodinnou oslavu. Na půl sedmou jsme se odebrali na večeři a hodinovou hru bowlingu – Malví zamluvila 3 dráhy. Pověst restaurace nelhala, opravdu tam dobře vařili. Na bowling za námi ještě dorazili Eximo a Hanka Konopáčová. Po skvělé večeři jsme se přemístili na bowling, kde nastalo zápolení. Bowling byl také skvělý, dráhy byly perfektně připravené, koule naleštěné – dlouho jsem se s takto kvalitním bowlingem nesetkal. I když jsem ve druhé hře naházel svůj rekord za poslední dva roky – 140 bodů, tak se potvrdilo to, co jsem Wendy předpověděl, že ona nahází víc jak já. Škoda, že jsme se o něco nevsadili, stejně jako asi před měsícem, kdy jsem jí při pokecu přes Facebook tvrdil, že udělá jednu zkoušku, na kterou si vůbec nevěřila. Vsadili jsme se o láhev medoviny, kterou mi bude muset koupit na letošní Zahradě, tedy pokud tam pojede.

Po bowlingu jsme se vrátili zpět na Ulitu, kde jsme – oproti páteční noci – mírněji popíjeli a pojídali zakoupený sýr a klobásy a nějaké chipsy. Telefonoval mi velký Pinďa, že chtěl večer dorazit a překvapit nás, ale někde na úrovni Vlašimi o něco na silnici prořízl gumu a nemohl pokračovat. Vilík zprovoznil projektor, přes který jsme si promítali z notebooků fotky z několika ročníků Zahrad a vzpomínali na různé historky, co se nám staly. Protože jsem v neděli potřeboval ráno dříve odjet, tak jsem to okolo půlnoci zalomil, únava vykonala své a přes pokračující zábavu jsem hned usnul. Ráno jsem se okolo šesté probudil, potichu jsem pomalu sbalil, něco málo pojedl a okolo sedmé jsem se vydal autem zpět do Prahy. Odtud jsem pak v poledne s kamarády z Bohemky vyrazil na ligové utkání do Českých Budějovic.

Doufám, že se s většinou lidiček, s kterými jsme se sešli v Blansku, zase potkám na letošním ročníku Zahrady! S Malví jsme se bavili, že pokud budou mít v Ulitě někdy na přelomu léta a podzimu volný víkend, tak že bychom tuto akci zase zopakovali. Věřím, že se nás tam pak sjede trochu více.

Kdo se chcete podívat, jak jsme si v Blansku užívali, podívejte se do fotogalerií zde na webu, budu je tam postupně podle mého volného času přidávat.